Ruční práce jsou součástí života lidí asi od nepaměti. Lidé v jakékoliv době něco tvořili, vyráběli a zdobili si svoje obydlí. I v pohádkách královny a princezny vyšívaly nebo tkaly, babičky předly na kolovrátku.
Každá mladá dívka byla dříve vedena k tomu, aby uměla ruční práce, byla to tak trochu i její povinnost, protože to byla jedna z mála možností, jak se mohla žena prezentovat.
Když jsem pátrala po historii ručních prací narazila jsem na knížku „Nauka o ženských ručních pracích v otázkách“ od V. Lužické. Tato knížka je z konce 19.století a dovolím si citovat z úvodu:
Znalosť ženských prací ručních je dívčinou ozdobou a zpříjemní nám tak mnohé chvíle života. Kdo pracuje neupadá v plané snění, a toho se má dívka chrániti. Pracujte jen pilně, dívenky, pracujte a poznáte blaženost vědomí, že jste vykonali povinnost. Nikdy neztrácejtěž trpělivost, nikdy nezůstávějtež prací polovičatou a nepoddávejtěž se nikdy náladě omrzelosti. Pamatujtěž na přísloví : „S chutí do toho a půl je hotovo“.
Zmíněná knížka je součástí svazku, kde se každý zabývá jinou z ručních prací. A o pletení je zde psáno: „Pletení nebývá dívkám milé, dokud hbitě plésti neumějí, avšak každý začátek je těžký, pročež neztrácejtěřž trpělivosti“.
Ruční práce se vyučovali i ve škole, byl to předmět jako jakýkoliv jiný, i moje babička byla učitelka ručních prací.
A jak vnímám ruční práce já? V naší rodině se vždy něco tvořilo, někdo vyšíval, někdo pletl, někdo háčkovala, někdo šil. Když jsem byla malá tak se hodně oblečení šilo a pletlo doma, protože v obchodech toho moc nebylo. Vnímala jsem to tak trochu i jako nutnost, nejen jako koníčka maminek a babiček. Tím, že jsem byla v prostředí kde se něco tvořilo jsem sama háčkovala, vyšívala, později jsem začala plést a u toho jsem zůstala hodně dlouho. Jediné, co mě nikdy nechytlo bylo šití.
V 90.letech začal být ústup, hodně věcí se dalo koupit, změnila se doba, všechno se zrychlovalo a ruční práce nebyli tolik IN, ne že by úplně zmizely, ale moc se o nich nemluvilo.
Nevím kdy přesně se to začalo lámat, ale minimálně posledních 10 let je v tvoření a v ručních pracích velký boom. A to nejen v těch hodně známých a zmíněných technikách jako vyšívání, pletení, háčkování, šití, ale obnovili se také starší techniky nebo přišli úplně nové možnosti jako třeba nejrůznější tvoření s papírem, decoupage, scrapbooking, korálkování.
Samozřejmě je to všechno také ovlivněno novými možnostmi a nabídkami výrobců a dodavatelů. Já sama se už asi 7 let pohybuji v oblasti pletení a háčkování a za tu dobu se nabídka neskutečně rozšířila a stále se rozšiřuje. Už to není jen o klasickém pletení svetrů, pletené a háčkové věci už nejsou brány jako oblečení, které potřebujeme, abychom měli co nosit, ale jako módní doplněk. Tvoření se rozšířilo na háčkované hračky, bytové dekorace, polštáře, koberečky, háčkované čepice, šály a šátky jsou jedinečné doplňky. Často začínají plést maminky na mateřské dovolené, aby svým dětem udělali originální čepičku nebo hračku. Ale pozor milé dámy, jsou i neskutečně šikovní muži, kteří se nebojí vzít od ruky háček nebo jehlice a uplést ponožky, čepici nebo i klasický svetr.
A ještě jeden zajímavý pohled na ruční práce a to z odborného úhlu pohledu, který zkoumá jak se náš mozek a tělo chovají, když něco tvoříme. Různých studií a článků vyšla řada a všechny se shodují na pozitivním působení na náš mozek, protože většina činností vyžaduje naše soustředění, můžeme si zároveň procvičovat paměť, rozvíjet trpělivost a vytrvalost – a to vše stihneme u obyčejného počítání oček na jehlicích :-) Tato určitým způsobem jednotvárná činnost nás může uklidnit, může to být způsob relaxace a meditace.
Takže milé dámy a vážení pánové, nebojme se tvořit a objevovat nové možnosti, ruční práce opravdu nejsou jen přežitek našich babiček, i řada známých osobností a hereček plete, háčkuje nebo jakkoliv tvoří.
A pokud mi nevěříte, zde je odkaz na některé z článků.
Šikulka Hanka
https://mindtrix.cz/portfolio/jak-pusobi-rucni-prace-na-vas-mozek/
